EVERY STORM END UP ON THE BEACH
Sous les pavés, la plage! – Pod dlažbou byla pláž vždy, avšak symbolického významu tento fakt nabyl až dlouho poté, co se na něj zapomnělo – 22. Května 1968 ho zmínil mladý dělník, Benard Cousin, při debatě o heslech protestu a nevědomě tak nahradil Marxovo Proletáři všech zemí, spojte se. Nakonec se tento aforismus stal neoficiálním heslem studentského hnutí roku 68.
Bylo to zároveň oznámení o blížící se přeměně levicového hnutí a degrese společnosti ke konzumní a postmoderní. Triumf požitkářské kultury, uvolnění morálních standardů, individualismus, hedonismus, kontrakultura. Heslo se dá vyložit mnoha způsoby a jistě záleží na kontextu, vidím to tak, že dlažba může reprezentova represivní pravidla, vzorec, pravidelnost, je to přesně ohraničená hegemonie a symbolizuje sekundární produkt pokroku civilizace – pohodlnost, naopak písek zastupuje volnost, svobodu, heterotopii, nestálost a symbolizuje elementární jednotku přírody, která je zdánlivě poddajná a tvárná avšak s pevnými základy tvrdá jako skála. Volněji by se dalo navázat – Pokládáním dlažby si člověk dobrovolně skrývá svoji podstatu a přirozenost, Beton skryvá pláž, Beton poutá naše vědomí a imaginaci.
Zjevně tak heslo výhružně vyjadřuje základní vzdor člověka proti útlaku, vynucování, manipulaci nebo podrobení se. Věděli jste, jak hluboký symbolismus, silný politický akt a poezie okamžiku se dá najít v házení dlažebních kostek na fízli? Ale to už jsme se ocitli v bouři.
