Guido von List byl rakouský okultista, který se zasloužil o rozvoj moderního paganského hnutí – novopohanství. To navazuje na předkřesťanská náboženství a má dnes spoustu různých podob (jako všechna náboženství), velmi zjednodušeně – od nekonečného respektu a lásky k přírodě po zapalování kostelů a vraždu v podání Varga Vikernese z nacistické black-metalové kapely Burzum.
Před lety jsem navrh a nerealizoval triko pro milovníky piva a subkulturní historie – BEERZUM!
G v. List chtěl svou prací především obrodit germánský národ a to tak, že navazoval na tradici z 12. století, tzv. Völkismus – romantické národovectví, ze kterého pak přímo vycházel nacismus. Jeho práce získala na silné popularitě v Německu již před 1. světovou válkou, ale ovlivňovala nacisty až do konce 2. světové války. Jak bývá typické u národních obroditelů – historii si občas ohýbal podle potřeby. Jako nejlepší příklad poslouží notoricky známý dvojitý blesk SS (Schutzstaffel) nacistické policie s neomezenými možnostmi. Runa původně reprezentující slunce se po kontaktu s G. Listem stala “Sig”, runou – vítězství.
List trdil, že starověké mohyly, menhiry a jiné megality v Dolních Rakousích jsou pozůstatkem zaniklé pevniny Atlantidy a Lemurie, tudíž se mezi Germány musela zachovat tradice nadřazených superlidí. Vzal starogermánské runy a „obohatil“ je speciální runou ve tvaru svastiky, přičemž tvrdil, že i všechny ostatní runy jsou od hákového kříže odvozené. Celá jeho práce by se tak dala jednoduše definovat jako typický příklad znásilněné historie a její dezinterpretace pro vlastní prospěch.
Všechno List korunoval svým líčením ideálního germánského státu, kterému vládla otrokářská šlechta, hlavní slovo v rodině měl vždy nejstarší muž a negermáni vykonávali otrocké práce. Podobnost s norimberskými rasovými zákony je zjevná.
Mimo to, že tedy prakticky definoval myšlení nacistů a možná i přímo inspiroval Adolfa Hitlera, inspiroval se sám také starým germánským futharkem – nejstarší runovou abecedou používanou germánskými kmeny od 2. do 8. století, vytvořil hexagonální typografický jazyk, který ovlivňoval nejen nacistickou typografii. Tohoto před 3 lety využil designér Vito Bica.
Obecně jsou asi jen tři možnosti, jak se vypořádat se symbolikou, která získá konkrétní kontext a černobílou nálepku:
- Zakonzervovat, přestat užívat a kriminalizovat užívání
- Dát jim nový kontext
- Popularizovat původní význam, pokud nějaký existuje
Vito Bica a Selma Köran si zvolili druhý způsob – pomocí nově navrženého písma se diverzně dostávají do způsobu užívání nacistické estetiky, ale s naprosto odlišným sdělením. A co může být silnější než ukradnout a znovu utvářet jazyk s estetikou násilí a útlaku a obrátit vše v opak. Název Weltschrift je ironický odkaz na knihu z roku 1938, která prosazovala němčinu jako primární světový jazyk.
Písmo vzniklo v rámci projektu Wir Sind Ein Volk, které vybízelo umělce a designéry, aby využili vizuálních prostředků – barevnost, symboliku, vlajky a rétoriku pro boj proti nenávisti a násilí. Veškerý výtěžek z prodeje plakátů, knih a oblečení, které vznikly v rámci projektu byly věnovány organizacím, které bojují proti rasismu.
Vůdce zve na fotbal
V roce 2012 jsem využil podobný princip pro 3. ročník Fotbalu proti rasismu, když jsem vzal klasické protektorátní vyhlášky, přidal k nim červeno-žlutý vtip s fotbalovými kartami a vznikla tak série sjednocených plakátů. Estetika obecně vzbuzovala spíše negativní reakce a dokonale zapůsobila na policii, která akci navštívila s podezřením, že se jedná o neonacistickou párty. Dodnes to považuji za jeden z nejhezčích designérských zážitků.
Nenaplněný vizuální ideál
Přesto, že s nacismem si většina lidí automaticky spojí vizuálně písma typu fraktura a švabach – tzv. lomená písma, sám Adolf Hitler zrovna tuto část tradice nenáviděl, dokonce už v roce 1934 se v jednom ze svých projevů proti používání Fraktury ohradil, ovšem naprosto bez jakékoli odezvy.
Později však sami nacisté zjistili, že lomená písma už nejsou příliš čitelná ani pro samotné Němce. Proto přijali za své modernistická písma a tehdejší trendy grafického designu, jako např. písmo Futura od Paula Rennera a klasický Akzidenz Grotesk, což bylo z pohledu přístupnosti, čitelnosti a dopadu na většinu Němců, velmi dobré rozhodnutí.
3. Ledna 1941 dokonce sám Martin Bormann, Hitlerův osobní tajemník, vydal tajnou zprávu o zákazu používání Fraktury v německých knihách a periodikách. Tajná musela být proto, že spojení Fraktury s Německem bylo pro ostatní představitele naprosto zásadní, což dokazuje i návrh zákona Německého Reichstagu z roku 1911, kdy v těsném hlasování 85 ku 82 neprošla změna oficiálního německého písma z Fraktury na antikvu. Kořeny sporů mezi zastánci a odpůrci fraktury a jiných lomených písem v německy mluvících zemích totiž sahají až do počátku 19. století.
“Na rozkaz Vůdce oznamuji následující:
Je nesmysl požadovat takzvané gotické písmo za písmo německé. Ve skutečnoti se gotické písmo skládá z židovských písmen typu švabach. Stejně jako dříve přišli se svými novinami, Židé žijící v Německu vlastnili také tiskařské lisy… a tak se stalo v Německu použití židovského švabachového písma běžným..Dnes Vůdce rozhodnul, že typ písma antikva bude považován za standardní typ písma. Postupem času by všechny tištěné materiály měly být převedeny na toto standardní písmo. Ve školních učebnicích se změna projeví co nejdříve a na základních školách a na vesnicích bude vyučováno pouze standardní psací písmo. Využívání židovského švabachového písma v budoucnu skončí. Osvědčení o jmenování úředníků, značení ulic a budoucnost bude vyhotovena v novém standardním písmu…”
Podepsán, M. Bormann.
