Přesně před 84 lety byla poprvé uvedena na trh hra Monopoly. Aktuálně jde o komerčně neúspěšnější deskovou hru na spekulanta s pozemky a developera (nepříliš vzdálenou základním principům v reálném světě). Přitom na základě knihy od Mary Pilon byla původní myšlenka hry od spisovatelky a feministky Lizzie Magie zcela opačná. Ta si podobnou hru patentovala už v roce 1904 a hlavním cílem její – původní verze – bylo poukázat na nerovnost v kapitalismu. Kompletní překlad článku o kořenech hry Monopoly si můžete přečíst zde. Jak hra Monopoly může probíhat v reálném světě se podívejte třeba v dokumentu od Vladimíra Turnera – Terra Nullius.

Pozor – bumerang! Rich Uncle Pennybags (nebo Mr. Monopoly) – maskot dnešní verze hry se tak díky enormnímu úspěchu stal zároveň symbolem kapitalismu, proto pokud vidíte nějaké fotky z demonstrací z USA, často se tam objevuje parafrázovaná ilustrace Bohatého strýčka z Monopoly.  Níže : symbolické zkratky kapitalismu ve formě Monopoly Mana z demonstrací Occupy movement.

Podobnou symbolickou formu, skvěle přizpůsobenou českému kontextu, nedávno použil umělec Jonáš Strouhal v performance You don’t hate Alzák, you hate capitalism. Při této akci ale Jonáš narazil také na tenkou hranici mezi reklamou, uměním a aktivismem. Přesto, že myšlenka je jasná, člověk se neubrání pocitu, že je to taky tak trochu branding a v době, kdy se už subkultury dávno obrandovaly pivovary, lihovary a energy drinky, je čím dál těžší rozklíčovat skutečný záměr prakticky čehokoli. Pokud vás téma zajímá více, přečtěte si knihu Kup si svoji revoltu. Celý rozhovor s Jonášem Strouhalem o performance zde.

Do absurdní situace ve spojení umění a aktivismu s tragickým závěrem se dostal také Banksy,
když do rámu ke svému dílu sám nainstaloval skartovačku v případě, že by se někdy dostal do aukce jako jeho originální obraz v rámu. Ve chvíli, kdy se obraz vydražil asi za 31 milionů Kč, začal se sám ničit, lidé v aukční síni začali vypadat dost zděšeně a zoufale, ale bohužel se proces ničení nedokončil (podle Banksyho to byla nehoda). To však není zase tak důležité, příchází totiž tragický závěr – podle odhadců se tímto aktem stal obraz součástí historie moderního umění a jeho cena stoupla minimálně na 60 milionů Kč.

Když jsem zveřejnil video CHARAKTER: Děláme problémy, rozhodně jsem nečekal, že pálení 300 Kč může na někoho působit jako hrdinská frajeřina nebo se dokonce bude pohoršovat nad tím, že jdou peníze využít smysluplněji? Opravdu? V kontextu Česko: miliardové vojenské zakázky, metr dálnice za 200 000 Kč a průměrný plat poslance 80 000 Kč + 40 000 Kč náhrady na cestování a reprezentaci. To víš, že jo. Cíl byl jasný, krátkou zkratkou – v tomto případě zápálení půlky všech peněz, které jsem v té chvíli měl (ano všech, včetně mých tzv. úspor), symbolicky plivnout do tváře kapitalismu. Jeho konkrétní forma – peníze – je pro mne snadný způsob, jak si do něj přímo kopnout.  Z frustrace a únavy života v něm. Není to umění, je to reklama a propagace Charakteru, ale to neznamená, že to musí být debilní.